Naše bídná žahavá sestra a její schopnosti
Tento článek se týká všech oblastí, kterých jsme se na tomto webu zatím dotkli: antropologie, primitivních technologií i magie. A přesto vypráví o jedné jediné rostlině.
Mezi všemi našimi bylinami má totiž kopřiva svým způsobem výjimečné postavení. A není možné, abychom chtěli přežít v přírodě a přitom nevěděli, co s ní.
Jídlo
Pokud máte oheň a nádobu na vaření a kraj není pod sněhem, nemůžete zemřít hlady. Kopřiva roste všude a její špenát vás zasytí a doplní vám vitamíny. Naši předkové to tak v dobách nedostatku dělali ještě v minulém století. V dobách dostatku s ní krmili raději dobytek nebo housata. Stačilo ji přelít horkou vodou a tak ji učinit příjemnější pro kravský jazyk, případně ještě nasekat na kousíčky pro husičky.
Jako hlavní jídlo totiž kopřiva nic moc. (Nebo jak pro koho. Milovníci špenátu si na své přijdou…) Ovšem jako pochutina je výborná, a dodnes je takto používána. Mladé výhonky se dřív běžně přidávaly do polévek, do nádivek, nebo se vařila či pekla s masem, aby mu dala specifickou příchuť.
Medicína
Kopřivový čaj má příjemnou kouřovou chuť a říká se o něm, že čistí krev, a tedy zbavuje zátěžové energie.
Rovněž je známo, že výluh dělá dobře vlasům a podporuje jejich růst.
Z různých starých lidových zdrojů ze všech koutů světa se můžete dočíst o dalších léčivých účincích této byliny: na podrážděný žaludek, na revmatické klouby, na hojení ran nebo jako prostředku k „oživení nervů“.
Tkanina
Čím však tato rostlina vyniká především, je to, co už bylo téměř zapomenuto: pevná vlákna obsažená v jejím stonku, přesněji v jejím lýku. Pokud jste mimo civilizaci a potřebujete provázek, stačí se poohlédnout po prvním stinném vlhkém místě, kde kopřiva roste. Při troše zručnosti z ní pak během půlhodiny vytvoříte metr provázku, který rukama nepřetrhnete.
Kopřivová vlákna se svou pevností i jemností vyrovnají lnu nebo konopí. Indiáni je z rostlin pečlivě extrahovali a dělali z nich i tětivy na luky. A taková tětiva je výrobek velmi náročný na kvalitu materiálu. Musí být tenká, a přitom extrémně pevná. Lovecko-sběračské kultury vyráběly z kopřiv rovněž rybářské sítě, vlasce a plošné tkaniny na tašky nebo i jako doplňky do svého převážně koženého šatníku.
Textil z kopřivových vláken, nebo s nimi kombinovaný, se tu a tam udržel až do 1. světové. Vlastně až dodnes, ale vždy jen jako hodně alternativní materiál. Reálně kopřiva zmizela z masové textilní produkce už s nástupem zemědělství. (Takže do ní vlastně nikdy úplně nevstoupila.) Nahradil ji len a konopí: rostliny, které se dají zasít a pěstovat v připravených lánech, zatímco kopřiva si roste jen tam, kde sama chce.
Magie a folklór
Pozoruhodné vlastnosti kopřivy se zhusta odrážejí v lidové magii. Síla rostliny působí nejen fyzicky, ale i symbolicky, duchovně.
Její žahavost představuje schopnost bránit své území tím, že způsobuje útočníkovi bolest. To je magicky nesmírně užitečná vlastnost, která se tradičně využívala mnoha způsoby.
- Svazky kopřiv kladené pod práh dveří či pod okna měly odvrátit kletbu čarodějnice, a navíc obrátit útok proti tomu, kdo ho zavinil.
- Uřknutí krávy zaháněla vědma křížem přeloženými kopřivami, spolu s nadojeným mlékem a žhavým uhlíkem.
- Z kopřivy se vyráběly amulety, ale i ochranné oděvy. V dochovaných pohádkách má košile tkaná z kopřiv ochrannou moc proti fyzickému či ohnivému útoku draka. Nošená či nasazená na tělo dokáže zlomit prokletí.
- Utržená kopřiva držená v ruce měla chránit proti strachu či proti „bludům“.
- Obraťme krátce pozornost i na domorodou Ameriku. Tzv. lapač snů, „dreamcatcher“, je kolečko původně z vrbového proutku vyplétané kopřivovými vlákny do podoby pavučiny. Sloužilo jako ochrana dětí před zlými sny.
Povšimněme si, kde vlastně kopřiva obvykle roste. Je to na pomezí louky a lesa, v remízcích, ve stínu planěk plotu – ani na světle, ani ve tmě. Představuje stráž na hranici, která odrazuje vetřelce před proniknutím. Ona je tím, kdo žije na kraji obou území, aby udržovala jejich obyvatele tam, kam patří.
Je sice ochránkyně, ale používá k tomu útočnou sílu. Úder, který není založen na fyzickém pohybu. Proto má blízko k ohni (říkáme, že pálí nebo žahá) i k blesku. A nejspíš proto se v některých oblastech udržela víra, že do kopřivy neuhodí blesk, a její otepi se pokládaly na „ohrožená“ místa, nebo se tam pálily na ohni. Kopřivy se rovněž přikládaly k mladému pivu, aby nebylo pokaženo vlivem bouřky.
Tak máme v kopřivě spojeny dva protikladné živly: vodu, kterou má ráda a kterou potřebuje, vyhledávajíc vlhká místa, a oheň, který používá jako zbraň. Je to plevel, který zemědělci nesnášejí, a zároveň je to člověku užitečná bylina. Vpravdě rozporuplná bytost. Ale žádná opravdová síla se neobejde bez rozporu. Je to bylina čarodějnic, žijící na okraji území, a tak v kontaktu s divočinou a neznámem. Opovrhovaná, a přesto v nouzi vyhledávaná. Na první kontakt nepříjemná, nezkrotná a žijící podle svých pravidel, která jí nikdo nezávidí.
Na jednu stranu kopřiva vytváří a posiluje hranice, takže udržuje oddělenost. Na druhou stranu umí vázat věci k sobě nebo vytvářet sítě. Je to obsaženo i v jejím germánském názvu (anglicky nettle, německy nessel), který se odvozuje od protoindoevropského kořene ned-, vázat. (Český nebo ruský název kopřivy se odvozuje od kropení horkou vodou. Slovenský nebo latinský název jsou zase odvozeny od pálení.) Košile z kopřiv se vyskytuje v pohádkách jako symbol přechodu mezi životními fázemi – v podobě posmrtného rubáše nebo svatební košile. Součástí starých svatebních zvyků bylo, že novomanželé vázali kopřivy. Rostlina tu zjevně slouží jako prastarý nástroj k magickému utužování společenského svazku. Protože kopřiva zavazuje. Odděluje i váže, chytá, spojuje i odráží, podle toho, jak k ní přistoupíme a jak si s ní rozumíme.
Závěrem
Kopřiva je žahavá ochránkyně, zplozená zemí, milující vodu, používající oheň, chutnající jako kouř, živitelka, léčitelka a pomocnice v dobách nouze, nezkrotná patronka divokých lidí, starých bab a čarodějek. Plevel, který nelze úplně vykázat, plodina, kterou si nelze úplně podmanit. Vyhýbáme se jí a občas ji vyhledáme, bojujeme proti ní a občas ji využijeme. Podle toho, do jaké míry ji nesnášíme, a do jaké ji máme rádi, můžeme tak trochu posuzovat, kdo jsme my sami…
Pokud chcete etnobotanický význam kopřivy prostudovat hlouběji, doporučuji publikaci Kopřiva – plevel, který šatil od Václava Michaličky z novojičínského muzea, z něhož byly do tohoto článku převzaty mnohé příklady použití.
A pokud se chcete naučit kopřivu skutečně používat, doporučuji vyrazit do lesa nebo na některou z našich akcí a tam začít naživo experimentovat. Co se týče detailů ohledně splétání provázků, ještě chystáme podrobnější článek…
0 komentářů