Přežít v divočině a užít si to

Dobré a špatné počasí? Dobré a špatné vybavení?

Ne, jen dobře či špatně připravené tělo a mysl.

Představte si, že žijete deset tisíc let před Kristem. Bez jakékoli techniky, dokonce bez zemědělství, odkázáni na lov a sběr divokých plodů. Vyvolává to ve vás úzkost, strach, nebo vzrušení? Možná od všeho trochu?

Takhle lidé žili po většinu své historie. Žili a prospívali! Vyžadovalo to odolnost a zručnost v mnoha aspektech života. Ale také moudrost, intuici a inteligenci. To se v dnešní době snadno přehlíží, naše kultura nás nenápadně nabádá pohlížet na své dávné předky s jistým přídechem pohrdání.

Mějme dobře na zřeteli, že život v technicky vyspělé civilizaci není naše osobní zásluha. A ani osobní kvalita.

Starou stezkou, novou dobou

Vracet se do minulosti není to, o co nám skutečně v jádru jde. Jde především o to, být přirozený a upřímný sám k sobě. Proto je užitečné ze sebe občas shodit kulturní a civilizační nános, abychom poznali, kdo jsme „tam vevnitř“.

Civilizace nás totiž sice chrání a hýčká, ale také svazuje a oslabuje, fyzicky i duševně. Je třeba se tomu umět bránit, udržovat v rovnováze vnější pohodlí a vnitřní sílu, vytvářet všestrannou prosperitu. Proto vás zvu kráčet po Staré Stezce. Onen nesmírně silný odkaz mnoha pokolení našich předků dřímá v každém z nás. Zvu vás probudit v sobě toho divocha, tu divoženku, a zeptat se jich, jak se cítí – a co potřebují.

Buďte primitivní, buďte přirození!