Jako odtrženost od zdroje by se dala nazvat psychická nemoc, která je typická pro život v dnešní civilizaci. Není to diagnóza moderní medicíny, a není přímo v její kompetenci ji léčit. Je to otázka životního stylu. Nemoc vyvěrá na povrch mnoha způsoby, z nichž některé ovšem mají odborné diagnózy: deprese, derealizace, závislost na technologiích, OCD, a rovněž četné fyzické manifestace.

Co je to, ten Zdroj, a co to znamená, být s ním propojen?

Zdroj, to jste Vy. Vaše nejvnitřnější vědomí. Můžeme to také nazývat naším božstvím. Pokud jste se zdrojem spojeni, či dokonce ztotožněni, pak víte, proč tu jste, co v životě chcete, plně chápete svůj vztah ke světu. Věci a události vám dávají smysl a prožíváte plný život, třebaže obtížný. Sami jste zdrojem inspirace nebo oporou pro lidi kolem sebe.

Pokud jste odpojeni, děje se opak. Nevíte, co tu hledáte a co vám vlastně opravdu dělá potěšení. Navazujete povrchní nebo žádné vztahy a nevíte proč. Nemůžete najít skutečné přátele, žádná vaše práce vás nenaplňuje. Drtí vás, že nevidíte smysl v tom, co děláte nebo co se děje kolem vás. Někteří se upínají k jednoduchým návodům na život nebo spějí k závislostem.

V horším případě lidé hledají smysl pouze v číselných hodnotách věcí a v tom, co se líbí druhým. Dělají věci naoko, aby dosáhli iluze oblíbenosti. To jsou ovšem jedinci, kteří žijí doslova stínové životy a nepřipouštějí si, že jim něco chybí a uniká. Pochybuji, že takoví navštíví podobné stránky, jako je tato. Právě oni by nejvíc potřebovali přírodní medicínu, ale musela by se jim dávat po kapkách.

Být trvale ztotožněn se zdrojem je prchavý a mlhavý ideál, jehož smrtelník asi nemůže plně dosáhnout. Snažím se tím přirovnáním popsat naši touhu po skutečném životě, po svobodě a vnitřní síle, která se však, jak už to bývá, střídavě naplňuje, ztrácí a kolísá. Ztráta autenticity je jen jedna z nemocí, která nás uvrhne úplně mimo životní proud, ale je velmi častá a mnohdy přehlížená.

Proč je civilizace naším problémem a příroda lékem?

Stále jsme chtěli snadný a pohodlný život bez práce, bezpečí pro sebe a své potomky. A nějak jsme u toho oželeli svobodu a osobní sílu. Tak jsme postupně vytvořili tuto civilizaci: umělý iluzorní ekosystém, kde platí pravidla popírající naši miliardy let trvající evoluci. Naše těla, naše duše se proti tomu bouří. Ve svém nitru vlastně chceme cítit nebezpečí, chceme cítit námahu žít. Naše těla chtějí vědět, co jíme, odkud se to k nám dostalo, jak to žilo a zemřelo, kdo to byl, než to někdo zabil, nebo utrhl, rozřezal a nakonzervoval. Podvědomě chceme cítit, odkud se bere energie, na které si připravujeme jídlo. Chceme znát skutečný zdroj tepla, který nám prohřívá domácnosti. Jsme vnitřně zmateni tím, že něco bušíme do počítače, blábolíme o něčem v práci na poradách, a nějak se nám to vrací v číslech na výplatní pásce. Chceme znát smysl v tom, co jsme to ve školách taková léta studovali za sračky, které nikdy v životě ani nepoužijeme, a pokud ano, tak jenom abychom se pochlubili, že jsme zapojeni… do čeho? Do toho umělého iluzorního ekosystému. A chceme se odpoutat od neustálého únavného toku tvrdých informací, které ve skutečnosti k ničemu nepotřebujeme.

A když se vnoříme do lesa a tohle všechno – a mnoho dalšího – si uvědomíme, začneme se napojovat na (svůj) zdroj. Falešné informace ztratí význam a začneme vnímat ty skutečné a mnohem bohatší, slovem neobsáhnutelné: vítr na tváři a jeho šustění ve větvích, trávu pod nohama, tvar mraků, zvuky z lesa, vůni listí a ohně… A tehdy postupně samovolně dochází k rozjasňování, kde to jsem, kdo jsem, jaká je moje skutečná role ve světě, kdo jsou mí příbuzní a přátelé. Jaký je, nebo by měl být, můj vztah k lidem, k zemi a k životu. V tomto skutečném světě – v přírodě – často dostaneme jasnější náhled na problém, jako co máme v životě dělat nebo jestli se odhodlat ke kroku, na který pomýšlíme. Kde jinde než tady, v přímém náručí pramatky Země, můžeme lépe pochopit smysl věcí?

Pozvánka pro Vás: cesta ke Zdroji

Jsem členem civilizace jako vy, ale moje vnitřní stránka je hluboce divošská. (Stejně jako ta vaše, mimochodem.) Pokud vás svírá civilizační nemoc, dokážu vám pomoci roztrhnout její sevření. Když cítíte, že ztrácíte autenticitu, pomohu vám odhalit/očistit vaše pravé já.

Naší „ordinací“ bude země. Půjdeme na vandr, na den, ale spíš na dva. Jít do přírody je něco jiného než na chatu. Jste tam bez majetku, nezatížení, jen sami se sebou a s tím, co unesete. Jít sám je něco jiného než jít s kamarády – je to hlubší. Já tam s vámi budu jako duch země. Pokud se nebojíte sami spát v lese, pravděpodobně mě nepotřebujete. Upřímně, hlavním iniciátorem vnitřní změny jste vy sami, a nemůže to být jinak. Nakonec, možná ani nechcete vnitřní změnu, ale chcete si jen hluboce odpočinout. Je to na vás.

Cenu za službu předpokládejte něco důstojného, ale nic přemrštěného. Napište mi, co myslíte, že chcete či potřebujete, a dohodneme se.